KOMU TADY PATŘÍ VODA?

11.10.2016

Přístup k vodě je zásadní pro udržitelný rozvoj lidstva a ekologickou stabilitu, na které rozvoj stojí. Většina výzkumů privatizace vodních zdrojů však ukazuje, že vstup soukromého sektoru do vodárenských služeb, nemá výrazně pozitivní důsledky. Jedním z nejmocnějších a zároveň nejkontroverznějších záměrů je ustanovit vodu jako čistě ekonomický statek, podléhající tržním pravidlům, tržně stanoveným cenám, zájmu nadnárodních korporací a mezinárodního obchodování

V 80. letech s příklonem k neoliberální politice došlo i k nové ideologické privatizační vlně, která přinesla privatizace vodárenství do množství západních zemí ale i zemí globálního jihu. Vlajkovou zemí v Evropě se stala Velká Británie, která za vlády Margaret Tatcherové v roce 1989 kompletně zprivatizovala vodárenskou síť. Mezi dalšími zeměmi s vysoce zprivatizovaným vodárenstvím patří Česká Republika s až 70% zprivatizovaným vodárenstvím, či Francie s více než 70% podílem soukromého sektoru na vodárenských službách.

Na těchto nadnárodních korporacích se stalo za poslední dvě dekády životně závislých více než 300 miliónů lidí. Podle studie Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) spravovaly tyto korporace před deseti lety vodu pouze 12 států, v současnosti toto číslo vzrostlo na 56. Pokud bychom započítali i správu odpadních vod i úpravu vod, jsou tyto korporace v současnosti přítomny ve více než 100 zemích.


DŮSLEDKY PRIVATIZACE V KOSTCE - ZTRÁTA
- ztráta dosavadních zdrojů financování rozvoje infrastruktury, tj. výnosů a zisků dosahovaných při prodeji vody;

- ztráta přímé kontroly a rozhodování ve všech zásadních věcech týkajících se prodeje vody a často i výrazně vyšší růst cen vodného a stočného oproti vodárnám, jež zůstaly ve vlastnictví obcí;

- ztráta schopnosti samostatně rozhodovat o rozvoji vodárenské infrastruktury v regionu, včetně rozhodování o prioritách výstavby vodárenské infrastruktury v průmyslových zónách.


Přesun k chápání vody jako komodity je patrný zejména v nárůstu v obchodování balené vody, který se od začátku 70. let, kdy byla balené vody prodána celosvětově přibližně jedna miliarda litrů, zvýšil v roce 2007 až na 200 miliard litrů. Masivní nárůst v prodejnosti přinesl i obrovské zisky nadnárodním korporacím (mezi nimiž na celosvětovém trhu dominují firmy Nestlé, Danone, Coca-Cola a PepsiCo), jejich příjem pouze z balené vody odhaduje na 100 miliard dolarů ročně. 

Z důvodu špatně nastavených regulačních podmínek a legislativní úpravy vztahující se k přítomnosti velkých korporací s sebou čerpání vody pro účely balení často přináší zvýšenou zátěž pro místní ekosystémy i komunity. Za odčerpávání podzemních zdrojů pitné vody se obvykle platí velmi nízké částky (nebo se neplatí vůbec), často bývá porušována environmentální legislativa v množství odčerpávané vody i způsobu nakládání s odpady výroby.

Privatizací vodárenství je značně snížená možnost dohledu veřejnosti i účasti veřejnosti na rozhodovacích procesech. 

To v důsledku může vést k přehlížení veřejného zájmu, oslabování demokratického rozhodování na komunální úrovni a oslabování státu vůbec. Díky nadnárodnímu charakteru většiny soukromých společností často dochází i k transferu místního bohatství - např. ve formě zisků ze zajišťování vodních služeb, které odtékají do zahraničí. Privatizace vodárenství může vést ke ztrátě místního vlastnění vody. V neposlední řadě vedou privatizační snahy k přesunutí povinností vlád dohlížet na zajištění základních služeb (jako jsou služby vodovodní, kanalizace či energie) pro občany své země na soukromé subjekty.

Pokud je voda chápána pouze jako ekonomický statek, není z dosavadních zkušeností možné dosáhnout udržitelného rozvoje. Obce, města, stát musí tedy vždy mít kontrolu (51%) nad surovinou jako je voda.