Proč jsou zdravotní sestry na útěku

14.10.2016

Povolání zdravotních sester vyžaduje rozsáhlou a náročnou průpravu a také nabytí mnoha zkušeností nejen z lékařské teorie, ale především z praxe. Je nezbytné vykonávat tuto práci, či snad poslání, s potřebnou mírou nesobeckosti a poskytovat podporu nemocným pacientům. Předpokladem výkonu povolání zdravotní sestry jsou jeden až čtyři, nebo i více let studia. Samozřejmostí je pak navazující praktická průprava.

Hlavní problémem současného i budoucího uzavírání mnoha nemocničních oddělení je nedostatek sester. Začínající sestřičky musí nově studovat 7 let, aby dosáhly ve svém oboru plnohodnotného vzdělání a mohly od státu dostávat almužnu. Proč by nastupovaly do nemocnic, kde pracují pod neustálým tlakem v trojsměnném provozu a kvůli nedostatku zaměstnanců musí odvést i 20 služeb měsíčně? Přesčasy jim nikdo nezaplatí. Nezbývá jim takřka žádný volný čas a prostor pro budování osobního života. Řada z nich je pro své vlastní děti jen "víkendovou mámou", ačkoliv ani o víkendech často nemají volno. A to všechno stát ocení výší minimálního platu, tedy stejnou hodnotou, jíž má práce za pokladnou, která nevyžaduje téměř žádné vzdělání a žádnou praxi.

Vzdělání bez karierního řádu

Systém vzdělávání, který byl zveden přijetím Zákona č. 96/2004 Sb., byl vytržen jako dílčí právní norma z úplně odlišného systému vzdělávání a praxe. Následně byl násilně vsazen do našeho fungujícího a mezinárodně oceňovaného systému vzdělávání zdravotníků - nelékařů.

A v tuto chvíli se opět pokoušíme o navázání na "českou cestu", což znamená přizpůsobit a zdeformovat model, který fungoval v zahraničí, a implementovat jej do systému zavedeného u nás. Nezáleží totiž na tom, zda zdravotní sestra absolvovala střední zdravotnickou školu, nebo získala titul bakaláře na Univerzitě Karlově - na platu se to vůbec nepromítne. V českých nemocnicích zdravotní sestry chybí a zdaleka se nejedná o nový problém, ale o jeho prohlubování.

Záměr zvýšit požadavky na úroveň vzdělání v rámci přípravy na povolání a navázat celoživotní vzdělávání na možnou ztrátu licence byl a je chvályhodný. Ale současně s požadavky měly být vytvořeny i podmínky a motivační mechanismy pro jejich plnění v podobě kariérního a platového postupu, zvýšení kompetencí a jistoty v zaměstnání. Nestalo se tak v uplynulých deseti letech. Svoji neopomenutelnou váhu má i skutečnost, že práce ve zdravotnictví je po hornictví a hasičích jednou z nejrizikovější. O výhodách určených hasičům, jako jsou lázeňské pobyty či výsluhové příspěvky, však mohou zdravotníci pouze snít.

Lékaři a sestry jsou skupinou pracujících, která je nejvíce ohrožena nemocí z povolání. I zubař se může nakazit od pacienta smrtelnou chorobou, jako je AIDS či hepatitida B a C. Svrab, plíseň, tuberkulóza, salmonelóza - to jsou jen některé ze suvenýrů, které si přinesete domů z práce v nemocnici. O psychické náročnosti práce zdravotnického personálu svědčí fakt, že v porovnání s jinými obory zaznamenáváme v tomto odvětví nejvyšší procento sebevražd.


Kdo chce odejít, ať se nejprve vyplatí

Pro správné fungování systému vzdělávání zdravotníků musíme zohlednit také druhou stranu mince. Je třeba okamžitě zavést odložené školné na lékařských fakultách. Absolventům, kteří budou vykonávat své povolání v České republice, bude umožněno "splácet" školné postupně odpracovanými roky. Ti, kteří pouze využijí náš vzdělávací systém a odejdou za prací do zahraničí, si budou muset studium v plné výši uhradit. Totéž musí být nastaveno i v případě zahraničních studentů - mohou náklady na studium odpracovat příslušným počtem let v Česku, nebo musí veškeré prostředky vynaložené na jejich vzdělání a dosažení kvalifikace státu splatit. Nesmíme živit parazity v žádné z oblastí financovaných z veřejných zdrojů!


Dřina jako u horníků s rizikem hasičů

Na misce vah, které mají při zvažování své budoucnosti v ruce absolventky zdravotních škol, leží noční práce ve směnném provozu, rozbité víkendy a rozvrácený životní rytmus. Je úsměvné, co povyku dokáží někteří spoluobčané spustit při změně zimního času v letní. Zdravotníci přeci musí bdít i v hlubokých nočních hodinách a každé jejich zaváhání může znamenat ztrátu lidského života!

Proč nemají ženy zaměstnané ve zdravotnictví, které nám v nejtěžších chvílích poskytují maximální péči, právo na ochranu vlastního zdraví? V ostatních zaměstnáních je zakázáno, aby ženy zvedaly břemena těžší patnácti kilogramů. Podle absurdních výjimek však pacient není "břemeno". Zajímá někoho, jak mohou padesátikilové zdravotní setry vysílené neustálými směnami přesouvat a pohybovat s bezvládnými či těžko pohyblivými pacienty? O zvedácích nemocných ve většině nemocnic nikdy neslyšeli. A přítomnost svalnatých sanitářů, kteří jsou v krizi vždy po ruce? Ta je výsadou televizních filmů a seriálů.

Proč tedy ve zdravotnických zařízeních schází finance? Odpověď je jasná: plýtvání. Nejen penězi, ale i zdroji, materiálem a časem. Snížení nákladů, jímž se často "kompenzuje" nedostatek finančních prostředků, však nemusí znamenat omezení plýtvání. Hovořím o stavu, kdy na sále nemusí být dostupná framykoinová mast, protože z pohledu ekonomického managementu je "příliš drahá", a tedy postradatelná. Příčinou plýtvání však může být také snaha ušetřit za jakoukoliv cenu. V důsledku toho jsou poté pacienti, jejichž léčba vyžaduje finančně náročnější terapii, nákladně převáženi do jiných zařízení, aby nemocnice tak zvaně "ušetřila". Nemocnice také často nemohou poskytnout pacientovi plnou péči, a to právě v důsledku omezených finančních zdrojů. Krácení provozních nákladů nesmí nikdy ohrozit kvalitu poskytované péče! Není přijatelné, aby byli pacienti trestání za chyby nemocnic v nakládání se svěřenými prostředky.

Uvedu několik dalších příkladů plýtvání

  • a) Nákup vysoce specializovaných přístrojů, které nejsou plně využívány a jejichž provoz stojí tisíce korun. Vzhledem k tomu, že v naší republice často neexistuje pro tyto přístroje autorizované servisnístředisko, končí mnohdy porouchané a přikryté plachtou v koutě.
  • b) Nadměrné předepisování léků. Tento stav se vyskytuje především u starých polymorbidních pacientů, jimž odborník předepíše lék na jeden z mnoha neduhů, kterými pacient trpí. Dotyčný pacient pak užívá i dvacet léků denně, přitom se účinky některých přípravků překrývají a vzniká také řada nežádoucích účinků, s nimiž postižený opět navštíví lékaře, a rozšíří tak svoji sbírku farmakologických produktů o další tabletky. Lék je často předepsán bez konzultace s lékařem, který o pacienta stabilně pečuje, a také bez důkladné znalosti ostatní medikace. Nezneužívejme léky na předpis jako placebo a důkaz zájmu lékaře o pacientovy potíže!
  • c) Naprostá absence prevence. Po pádu komunismu byly zrušeny prakticky všechny preventivní programy. Před rokem 89 byla každého půl roku celá školka či škola zvána k zubaři na preventivní prohlídku. Dnes tato povinnost neexistuje a počet kazem destruovaných zubů rapidně stoupá s každou generací. Prevence je cestou k úsporám!
  • d)Chybí také zpětná kontrola výsledků činnosti zdravotnických zařízení, veřejná kontrola hospodaření a činnosti státních zdravotnických zařízení, dostatečně nefunguje ani kontrola hospodaření a činnosti zdravotních pojišťoven.
  • e) Dalším problémem je systém zdravotního pojištění. Namísto složitého vysvětlování uvedu pro srovnání současný princip pojištění vozidel.

Jak dlouho by mohly fungovat autoservisy, pokud by byly nuceny poskytovat své služby klientům ve stejném režimu, jaký je nyní aplikován na zdravotnická zařízení?

Vzorová situace: Řidič postižený dopravní nehodou přiveze svůj vůz do autoservisu, oznámí číslo své pojistné smlouvy a o nic víc se nemusí starat. Autoservis je povinen poskytnout havarovanému vozu péči na nejvyšší úrovni aktuální opravárenské techniky. Majitel autoservisu po dokončení oprav vrátí auto řidiči. Poté odešle jeho pojišťovně účet za provedený servis. Pojišťovna uhradí příslušnou částku dle platných regulací, jež servis nemůže nijak ovlivnit a vzhledem k jejich časté obměně se jim nemá šanci přizpůsobit. V praxi tedy servis téměř vždy obdrží od pojišťovny menší částku, než činí cena opravy vozu. Pojišťovna platbu co nejdéle odkládá. Pakliže byl servis v daném období příliš produktivní a opravil velké množství aut, neboť v něm pracují pilní a šikovní řemeslníci, může se stát, že překročí limit, o němž není nikdy předem informován, a proto mu pojišťovna za opravu neuhradí nic, a servis tak nese veškeré náklady.

Seznam podkladů

Holčík,J., Koupilová,I. Plýtvání v systému péče o zdraví.

Sojka,M. Hospodaření nemocnic.
Mazoch,T. Je současný zdravotnický systém vyhovující?
Sojka, M. Otázky ke spoluúčasti. Tempus 8/2001
Zákoník práce Tempus 8/2001
Hitparáda nemocnic aneb vývoj platů lékařů v nemocnicích Tempus12/2001
Transformace zdravotnictví Tempus
Internetové stránky České lékařské komory a Lékařského odborového klubu