Vítek ( Patrioti ČR) O slučování vlasteneckých stran mluví kde kdo, chybí osobnosti, peníze i pokora

07.02.2017

Jiří Vítek

Předseda strany PATRIOTI ČR

Vlastenectví a patriotismus je na naší politické scéně obrozenecký jev, který byl velmi úspěšně více jak dvacet let potlačován, zesměšňován a ironizován. Působení Miroslava Sládka, Tomáše Vandase, Národní strany, Českého hnutí za národní jednotu, Národním sjednocením nebo Pravé alternativy je spíše na diplomovou práci, ale odráží se v ní jako v zrdcadle jisté podobnosti k současné vlastenecké scény, která není již stavěna na základech Nationaldemokratische Partei Deutschlands (NPD) nebo éry Jean-Marie Le Pena či Vladimira Žirinovského, ale opět se snaží hledat své vzory a cestu tzv. za plotem u dcery Le Pena u AFD nebo u Heinze-Christiana Stracheho. Ten problém naší vlastenecké scény je stále stejný, tedy, že vlastenectví je pouze výsadou pravičáků a konzervativců. Tato mantra a jisté pokrytectví, především k nálepce konzervativní, je podobné jako neochvějně říkat, že rock hraje Argema stejně jako Guns n Roses: 

Obecně lze říci, že charakteristikou konzervatismu je: řád, autorita, tradice, vlast, rodina, náboženství, soukromé vlastnictví, hierarchizace společnosti a morálka.

Jisté usurpování vlastenectví pouze pro "pravičáky" je jen jeden z řady problémů, dalším jsou finance. Komentovat novely zákonů o politických stranách, které dávají jasnou stopku i na desetník pro malé strany se dalo čekat, systém se brání. Co se týká mecenášů a sponzorů, je situace podobná. Kdo by chtěl dát peníze do strany, která má ideu, je antisystémová a má omezený počet kvalitních lidí, snad jen blázen. Po éře Věcí Veřejných a jiných podnikatelsko-politických projektech se do nestabilních projektů již neinvestuje. Vzpomeňte na Úsvit a rozpad, pouze kvůli státním příspěvkům. Jistě z chyb se dá poučit a tak současná SPD je řízena tvrdou rukou a vnějším vlivům a integracím se brání s krunýřem pancéřové želvy. Stejně tak Realisté, kteří nejprve budují strukturu pod pokličkou bez vlivu tzv. hodinových přeběhlíků, kteří po zveřejnění vzniku Robejškovi strany, hromadně ze svých profilovek odhazovali loga SPD, Úsvitu a Svobodných a jejich logem se stala za 59 minut a 59 vteřin minut modrá hvězda. Dalším důvodem u mecenášů je neuchopitelný strach z Andreje Babiše, ta uměle zakořeněná předposranost z něčeho co ještě není, ale co kdyby bylo ( viz. Pupendo). On by si na naši firmu posvítil, kdyby se to dozvěděl atd.  

Nejsou peníze - nejsou elity. Nemáte možnost získat kvalitní lidi, kteří příjdou do projektu o kterém díky dobré PR začnou mít pocit, že to má smysl. Tito lidé Vám dají radu, posunou stranu nebo Vás zabrzdí, to vše je důležité. Vlastenecká scéna nemá elity, a nebo je má, ale nikdo se o nich kromě osazenstva hospody nebo pár bójek v podobě článků v Parlamentních listech nedozví. Nečekejme nějaký urychlovač charismatických vůdců bez finanční podpory, ale především následné pokory.

Zmínil jsem pokoru, ale musí dodat i respekt, morálku a negativismus. Na jednu stranu se být do prsou jako konzervativec a na druhou používat ty nejsprostější výrazy jako důkaz své síly na sociálních sítích je podobná ubohost jako fanatické obhajování pouze svojí značky svého guru a pohrdání názorem ostatních vlasteneckých hnutí a stran. Vrcholem jsou výzvy jako rozpuste se a jděte k nám, jen nám odebíráte, většinou jsou to výkřiky těch co se chtějí pouze zalíbit s očekáváním vlastního prospěchu v zóně alibismu 

Pomluvy máme jako národ v DNA a kdo překousne první, druhou, pak už se tomu spíše směje, ale musíte si nejprve tzv. užít. Pomluvy a osobní zášť minulý rok zdiskreditovaly celé vlastenecké hnutí, bez přičinění těch z druhé strany barikády. Pak je tu ten negativismus ( stejně se nic nestane, nemá to cenu, jde jen o koryta, všichni jsou blbci apod.) 

Od začátku letošního roku, však začínám vnímat, že mnoho předsedů stran, hnutí a aktivistů mají zájem o slučování, důvod je jasný - parlamentní volby. Já zaznamenal tři nebo čtyři proudy, dva z nich se protínají, ostatní si jdou vlastní cestou. Jasným lídrem naší scény je SPD, který o slučování neprojevuje zájem z již uvedených důvodů v článku. Realisté jsou otázka?? Půjde o pokus ve stylu starého Úsvitu, tedy pouze úzký kruh lidí, kteří si pustí k tělu pouze své vyvolené a zabrání všem nežádoucím vibracím ve straně se silnou finanční podporou? Na jednu stranu rozumné, ale celý rukopis je velmi podobný VV a zmíněnému vzniku starému Úsvitu, ale nejsem politolog ani Nostradamus, takže vše je pouze založeno na pocitech.

 V SPD a v Realistech chybí možná citlivý headhunting, tedy lovení mozků v jiných stranách. Zde bych zmínil koncept slučovacího modelu Jean-Marie Le Pena od roku 1975 do roku 1983, který přinesl úspěch v Dreux. Můžeme věřit v jednu silnou vlasteneckou stranu nebo doufat, že máme jako na Slovensku prostor pro tři nebo čtyři vlastenecké subjekty? Nebo se musí začít na prvním schodě, tedy v komunálních volbách a postupně stoupat, než se vyvézt výtahem do předposledního patra, kde se Vám zamotá hlava a už se jen kutálíte dolů? :-)